---
Přišli pozdě večer. Nezaklepali. Stáli za okny. Každý měl své okno, za kterým stál.
Myslela jsem si, že se mi to jen zdálo. Že jsem byla zmatena. Přáli si, abych byla zmatena.
Vytratila se ze mě veškerá síla. Cítila jsem se tak strašně drobná, když začali svítit baterkami do obývacího pokoje.
Bůh. Ano, to ten jim to musel poručit. Aby přišli z lesa a klepali na okna a na dveře. Aby mezi sebou mluvili o svých akcích. Lákali mne.
Prý, že mě potřebovali. Že jsem byla zvolena. Kým? Možná Bohem. To on si mne prý našel. Mezi těmi ostatními hříšníky.
Ale já jejich nabídky odmítla. Řekla jsem si, že já přeci vyvolena nemohu býti. Nemohla jsem se přidat. Proto jsem to udělala. A proto mne odevzdali.
Se vším co mám. Se vším všudy. Byla jsem odevzdána nejvyššímu z nejvyšších. Vládci Krvavého Slunce.
Přesně tak, jak si to přál.
Má hrdost. Amen.